Upozornění: Autor na této stránce poskytuje informace o možnosti zneužití prvku distubuční sítě elektrické energie, v žádném případě nenese žádnou odpovědnost za případné zneužití těchto informací.

Tento článek zde uvádím v původní podobě, z roku 2002, kdy byl zveřejněn na mých stránkách v době studia na univerzitě.

Trocha teorie

Jistě jste v televizi viděli záběry sloupu na kterém „hořel“ tzv. elektrický oblouk. Září jasným světlem, podobně jako oblouk při svařování elektrickou svářečkou. (Prudké světlo, do kterého se nemáme dívat :-)) Tento jev vzniká všude na místech, kde je dostatečně velký rozdíl napětí. Protože elektrická svářečka používá ke svařování relativně nízké napětí, je oblouk dlouhý řádově několik milimetrů. Jistým druhem tohoto oblouku je i blesk. Tady je napětí řádově v milionech voltů, takže blesk může být dlouhý stovky metrů. Blesk, na rozdíl od svářečky, nemá trvalý přísun energie, tedy během krátké chvilky zaniká.

Přejděme ke drátům. Zjednodušeně řečeno, pokud mám dva dráty mezi nimiž je elektrické napětí, tak při dostatečně malé vzdálenosti mezi nimi vždy vznikne elektrický oblouk. Na tomto krátkém úseku elektrický proud opustí vodič a vzdálenost překoná vzduchem. Průchod proudu způsobí ionizaci vzduchu a vzuch se přemění na plazmu, která dosahuje teploty tisíců stupňů a která září velmi jasným světlem. Čím je napětí vyšší, tím delší vzdálenost mezi dráty postačuje k udržení oblouku, a tím je intenzivnější.

Jak na to

Distribuční síť je rozdělena na úseky, které lze v případě potřeby (například z důvodu opravy), odpojit od sítě. K tomu slouží tzv. odpínače. Asi jste již viděli transformátor (dnes asi už jen u vesnic nebo odlehlých částí měst), většinou umístěný na sloupech, a odpínače jsou umístěny zpravidla na sloupu před transformátorem. Transformátor převádí vysoké napětí 22kV z přenosové trasy na nízké napětí 220V používané v domácnostech. Sloup s odpínačem se pozná hned na první pohled, je na něm umístěna šestice kovových kontaktů (vždy dva proti sobě), pro každou fázi (drát) jedna dvojice. Ostatní sloupy slouží jen jako podpora vedení a nic takového nemají.

Odpínač je zařízení umístěné vysoko na sloupu, ovládání je svedeno do ovládače umístěného u paty sloupu v přístupné výši. Tento ovládač je většinou uzamčen zámkem. Pokud je potřeba odpínač vypnout, je nutné odemknout ovládač a páku z horní polohy přesunout dolů. (Pokud by to bylo jinak, opravte mě.) Otočením páky se kontakty oddálí a transformátor a vše, co je k němu připojené, se odpojí.

Každý student příslušného oboru je poučen, že při vypínání odpínače je třeba postupovat co možná nejrychleji, oblouk, který vždy vznikne, by měl hořet jen krátkou dobu, aby nezpůsobil škody. Jak jistě napadne pozornějšího čtenáře, naopak při co nejpomalejším oddalování kontaktů odpínače lze oblouk udržet poměrně dlouhou dobu. Jak jsem uvedl dříve, teplota oblouku je velmi vysoká a kontakty se začnou tavit a roztavené železo může neopatrnou obsluhu zranit.

Oblouk nelze udržet libovolně dlouhou dobu. Kontakty odpínače se postupně roztaví a i jiné prvky sítě to většinou nevydrží.

Něco jiného

Pokud nemáte zájem otravovat ostatním život a vystavovat se nebezpečí trestního postihu, ale chcete si „hrát“ s nebezpečně vysokým napětím, zkuste něco jiného.

UPOZORNĚNÍ: Pokud nevíte alespoň teoreticky, jak (a proč) funguje klasická televizní obrazovka, raději se do následujícího pokusu nepouštějte. Pokud nemáte ani páru o tom co děláte, může pro vás pokus skončit smrtí, popálením kůže, případně poškozením nervů.

Obrazovka potřebuje ke své funkci vysoké napětí (pro urychlovací anodu), většinou 15kV. Toto napětí je od zdroje vedeno přímo do obrazovky, tedy není připojeno na patici uprostřed. Připojovací místo na obrazovce má tvar „přísavky“. Pokud máte k dispozici vyřazenou funkční televizi (musí alespoň nějak fungovat obrazovka), sejměte kryt a odpojte popsaný kabel od obrazovky (může to jít ztuha).

Máte k dispozici zdroj napětí o velikosti 15kV (bude se lišit podle typu obrazovky). Velmi pěkný efekt můžete vytvořit pomocí obyčejné žárovky. Lze použít i nefunkční žárovku s prasklým vláknem. Na žárovku připojte zdroj vysokého napětí (je jedno na který vývod, druhý může zůstat volný, klidně můžete připojit oba vývody). Po zapojení televize by od vlákna žárovky mělo sršet několik fialových „jisker“. Pokud opatrně přiblížíte prst k žárovce (nemusíte se dotknout skla), fialová „vlákna“ se budou soustředit k místu prstu.

Dokonce i trubice zářivky se rozsvítí (ne plnou intenzitou), pokud kamkoliv na sklo přilepíte kousek hliníkové folie, a tento připojíte ke zdroji vysokého napětí. Kdysi jsem se dokonce dokonale odizoloval a pomocí skleněného kondenátoru (pod skleněnou tabulku jsem umístil plech připojený ke zdroji a na sklo jsem položil ruku), jsem se připojil ke zdroji sám, a pak zářivka svítila, když jsem ji vzal do ruky. Dnes bych to už nedělal.

Podobných a méně nebezpečných efektů lze s pomocí vysokého napětí vytvořit mnoho, za zdroj vysokého napětí se nemusí vzít nutně televize, ale lze jej sestavit různými způsoby. O tom možná jindy.