Nové stereo je doma

Před časem jsem tu psal, že bych potřeboval pomoci s výběrem zesilovače a reprosoustav. Už pomoci nepotřebuji.

Tak přátelé, výběr je ukončen. Původně plánovaný zesilovač Marantz PM7001 nahradil jeho mladší bratříček Marantz PM6002 v barvě černé. Liší se pouze výkonem, 7001 má 70W, tohle má 40W, což do obývacího pokoje s velmi vysokou rezervou více než postačuje. Model 6002 má toroidní transformátor. Model 7001 obyčejné Ečko. Což mě docela překvapilo, myslel jsem si, že v této třídě je toroid standardem. Nový model je po zvukové stránce značně vylepšen, jediným nalezeným negativem je pouze výkon (kterého má i tak nadbytek).

Výraznějších změn doznal výběr reprosoustav. Původní myšlenku v podobě Mordaunt Short Avant jsem zcela opustil a protože mám zítra svátek, udělal jsem si radost v podobě Bowers&Wilkins 685. Tedy bedny, na které jsem před třemi týdny raději ani nemyslel. A věděl jsem proč. Jejich čistý a frekvenčně velmi vyvážený přednes mě uchvátili během prvních sekund poslechu ve studiu. Byla to láska na první poslech, nedalo se nic dělat. Láska něco stojí a těch peněz rozhodně nelituji.

K technickým údajům doplním snad jen tolik, že o přenos energie od výkonových zesilovačů Marantze k výhybce B&W se starají kabely AudioQuest.

Marantz si s B&W dokonale rozumí. Není to sestava na tvrdý metal a ani omylem na pop. Neumí komerční dunivý bas, který rozrezonuje skleničky a který je tak typický pro levné repro k domácímu kinu. Což je důvod proč mnozí na webu o B&W říkají, že bas nemají. Nic takového. B&W jsou vyvážené. Nelze mít dunivý bas a na výšky (natož pak na přesné a prokreslené středy) zapomenout. A výšky o výkonu 500W zase neumí výškáč za 200kč.

Je to sestava na Jazz, lehčí rock (ala Pink Floyd), klasickou hudbu. Křest ohněm byla hudba elektronická v podobě Mike Oldfielda, kterou poslouchám právě teď. Už jen to, že jsem musel mnohokrát psaní přerušit, protože mě v hudbě zaujal nějaký detail lecos znamená. Dodnes jsem si myslel, že ty skladby znám. Neznám. Teď je to prostor s mnoha skrytými zákoutími. Přirovnal bych to k velmi kvalitnímu archivnímu vínu, které svou chuť také neprozradí na prvním rande, ale kterou je nutno opatrným zkoumáním z vína dostat. Neskrývám své nadšení. Ani to nejde. Jsem zamilovaný.