Potřeboval jsem lék. Naštěstí volně prodejný, takže jsem nemusel otravovat lékaře a zbytečně trávit čas čekáním. Zašel jsem tedy do lékárny a lékárnici oznámil jméno žádaného léku: Claritine.
Po tento okamžik šlo vše standardní cestou. Lékarnice otevřela skříňku s léky A-C a v tom se zarazila. „Můžu Vám dát jen to balení po sedmi, to velký je na předpis“. Souhlasil jsem a ptal se na cenu. V této chvíli jsem se zarazil já po té, co jsem zpracoval její informaci. „Cože? To se liší jen počtem tabletek?“. Potvrdila.
Po vzájemné výměně nechápavých výrazů jsem se dotázal konkrétněji: „Ty dva léky se liší pouze počtem tablet, nikoliv obsahem účinné látky, nebo tak něco?“ Opět potvrdila a nasadila ještě více nechápavý výraz. Zeptal jsem se tedy: „Co mi brání zakoupit si více balení toho volně prodejného? Když mi jich neprodají více v jedné lékarně, mohu zajít jinam. V čem je rozdíl?“ „Rozdíl je v ceně,“ opáčila její kolegině.
Do této chvíle jsem žil v mylné představě, že zásadní rozdíl mezi volně prodejným a předepsaným lékem je v jeho účinnosti. Domníval jsem se, že lék na předpis je daleko účinnější (což je plus), ale má větší rizika spojená s kontraindikacemi (což je mínus) a proto jeho vhodnost musí posoudit lékař, zatímco volně prodejný lék neudělá větší škodu ani při nevhodném použití laikem. Není tomu tak. Dnes jsem se dozvěděl, že lék na předpis a lék volně prodejný se liší cenou.