Letos je to 13 let, co působím jako předseda SVJ. Celkově kumulativních 31 let (je mi 43 let, takže tohle je v tuto chvíli více než polovina mého života), zkušeností činnosti předsednictva SVJ. 13 let předseda SVJ a paralelně s tím 5 let místopředseda jiného SVJ. A ještě spolku, který se stará o pozemek kolem našich paneláků. Tedy 13+13+5 = 31 let!
Letos jsem se rozhodl s tím skončit a předat to pokud možno mladším. Dostanu se k tomu dále v článku.
Obrňte se trpělivostí, věci jdou pomaleji, než možná čekáte
Jsem zvyklý dělat věci rychle, správně a bez zbytečného odkladu. Při zvolení do funkce (v roce 2012) bylo na stole několik úkolů, které bych v soukromém životě vyřešil za pár týdnů. Celkem drobnosti. Objednat opravy, domluvit menší rekonstrukce apod. Výbor SVJ se dle zákona schází alespoň 4x do roka a spolek pouze jednou za rok. My jsme měli deset schůzí do roka, protože na to ostatní byli zvyklí.
A každá věc, pokud to nebyla vyloženě urgentní věc nebo dokonce havarijní stav (kterých bylo za těch 31 let možná…3?), se řešil několik schůzí. Tedy několik měsíců. A toto zpoždění vlastně nemělo žádný pozitivní efekt a ani žádný objektivní důvod. Nevybrala se ani lepší firma ani lepší způsob opravy. Jen lidé ve výboru byly zvyklí pracovat po měsíčních intervalech a ten čas mezi schůzemi byl vlastně zcela prázdný.
Tohle se částečně podařilo změnit. Postupně jsme opustili zavedený systém pravidelných schůzí výboru a přešli jsme na schůze kdykoliv je potřeba. Toto se ukázalo být velmi efektivní způsob řízení během lockdownů za covidu. Někdy jsme se celé měsíce nesešli (krom zákonem daných povinných termínů, což je ale jen formalita, protože já jako samostatný předseda SVJ bez výboru si „schůzi“ udělám klidně doma, napíšu 4x do roka zápis a dám jej na web a vytisknu na nástěnku – možná 16h práce ročně), jindy jsme se viděli co týden. Povedlo se převést maximum administrativy do emailů. Operativně si pošleme podklady a některé věci se vyřeší během několika dnů.
Změnil se i přístup firem. I dnes spousta firem trvá na osobní schůzce, já je tlačím k tomu, aby nejprve poslali poštou (tedy emaile) nabídky a až potom se případně udělá schůzka. V mnoha případech k ní ani nedojde. Nepotřebuji se vidět s obchodním zástupcem, potřebuji se vidět se stavbyvedoucím nebo majitelem firmy. Tohle se daří, i když některé firmy je potřeba trochu dotlačit.
Pozor na dodavatele – tragikomické případy z praxe
Nebudu zde uvádět jména firem (asi bych mohl, ale zdá se mi to zbytečné).
Vždy si hlídám kvalitu dodavatele. Celý život se pohybuju v průmyslovém prostředí, mám technické znalosti a nedělá mi problém číst technické normy a zákony. Co se týče elektrotechniky, jsem na tom často lépe, než někteří elektrikáři. Což je docela na pováženou.
Případ první – elektrikář s LED klíčenou jako měřící přístroj
Na tento případ nikdy nezapomenu. Zavolal jsem elektrikáře k proměření zkratového stavu na jednom odběrném místě (které jsme stejně chtěli nechat odpojit). Očekával jsem, že elektrikář proměří zkratové a izolační poměry (měří se to příslušnou vlnou 500V-1500V) a že před zrušením odběrného místa zjistíme, co se stalo. Místo toho přijel elektrikář, který, a teď fakt nekecám, vytáhl svítící klíčenku (LED + CR2035 článek 3V) a začal tím měřit jistič. Takto se to opravdu nedělá! Nominální napětí v síti je 230V a chybové stavy ze měří dle potřeby pomocí až 1500V. Z toho důvodu, že některé stavy způsobené karbonem (ehm, z uhynulých drobných zvířat), dosahují zkratu až u vyšších napětí. Na 3V nezměříte vůbec nic. Chtěl jsem jej rovnou vyhodit, ale nakonec jsem se rozhodl, že se na to divadlo dodívám až do konce. No nakonec jsem zavolal skutečné profíky. A tento „umělec“ vystavil fakturu (na cca 300Kč) asi půl roku po té, co „práci“ odvedl. Tedy do jiného roku. Náš účetní byl vyloženě … rád. ;-) Protože práce provedené v září v roce 2015 se skutečně musejí účetně uzavřít do 31.12.2015 a nikoliv 2. února 2016.
Případ druhý – čištění kanalizace metodou ucpáním
Měli jsme problém s odvodem dešťové vody ze střechy. Ve sklepě bylo mokro a odpadní trubka na dešťovou vodu byla zřejmě ucpaná. Zavolal jsem nějakou firmu, kterou doporučil někdo z výboru (na to si dejte vždy velký pozor!). Po jejich zásahu (nebyl jsem u toho, jinak bych je vyhodil hned), byl ve sklepě, slušně řečeno, bordel. Když jsem mu volal, tak mi sdělil, že odpad vyčistili „kam až dosáhli“ a potom to prolili vodou z hydrantu. Polil mne pot. Oni ten bordel natlačili pod základovou desku a ještě tlakovou vodou posunuli někam dále… Naštěstí to neucpali zcela.
Zavolal jsem opět skutečné profíky, přijeli s kamerou (mám záznamy), vše dali do pořádku. Mimochodem tohle je znak všech profi firem. Vždy dostanete nějakou formu záznamu (z kamery, pokud to dává smysl a používají ji pro svou práci), měření apod. Pochopitelně revize je zcela běžnou součástí úkolu profesionálních firem. Chci kulaté červené razítko od technika TIČR. Vždy.
Příběh třetí – Dveře do sklepa, tři klíče pro dům o 32 bytech přece stačí
Objednali jsme výměnu dveří z pozemku do sklepa. Co se týče samotného výrobku, nemůžu si stěžovat. Masivní hliníkové dveře, barva přesně dle výběru, tříbodové zamykání, dveře jako do trezoru. Ale vše okolo bylo špatně. Světlá šířka dveří (72cm) neodpovídala normě, ve výkresu, stejně jako původní dveře byly širší (90cm dle norem). Montáž si firma objednala „prostě u někoho“, což mě jako objednatele vůbec nezajímá, mám smlouvu s firmou. A dle toho taky montáž a zapravení dveří vypadala.
Třešničkou na dortu bylo předání díla. Obchodní zástupce (vyslaný jednatelem „na smrt“), mi předal tři klíče a už se chtěl loučit. Tři klíče pro vstup do domu o 32 b.j. Když jsem se zeptal, kde jsou další klíče, tedy těch objednaných 120, tak mi řekl, že on to v zadání nemá a že jestli je chceme objednat, tak to bude na měsíce, protože jde o bezpečnostní zámky a ten profil prý nikde není. Tři klíče přece stačí.
Opět stačilo zajít za skutečným zámečníkem a 120 klíčů jsme měli do 5 dnů.
Případ čtvrtý – opilý střechař
Jo, přesně tak. Kolega objednal opravu střechy u nějakého schopného týpka (opět OSVČ one man show). Přišel na střechu opilý. Na tohle divadlo jsem se ani nedíval a rovnou jej vyhodil. To proto, že práce byla špatná a opravdu jsem nechtěl vidět, jak odvážejí mrtvolu z chodníku před mým domem a bytem.
Případ pátý – elektrikář překladatel
Tohoto borce jsem nemusel ani vyhazovat, protože jsem tuto nabídku rovnou odmítl. Kolega (ano opět) doporučil nějakého OSVČ. Poučen z předchozích případů jsem si jej proklepl. Na živnostenském listu má napsány snad všechny volné činnosti, včetně úklidových prací a tlumočení, ale žádnou vázanou a ani na TIČR o něm nevěděli. Asi už vás nepřekvapí, že co se týče elektromechanických prací na živnostňáku nebylo vůbec nic.
Nebrat one man show firmy
Opakovaně se mi potvrzuje má životní zkušenost, tedy že někteří lidé ve vašem okolí doporučují jen samé pochybné firmy a jednotlivce a vychválí je. Prakticky už nemusím zkoumat, koho mi dotyčný doporučuje, odmítám to rovnou. Pokud si někdo na svůj soukromý dům pustí řemeslníky těchto kvalit, je to jeho problém. Na bytovém domu, kde bydlí cca 120 lidí, potřebuju profesionalitu, kvalitu a revize.
Argument cenou nepomůže. Jednak SVJ nemusí vypisovat klasické výběrové řízení (jen musíme oslovit minimálně dva dodavatele), nemusíme se vůbec řídit nejnižší nabídkou. Opakovaně se navíc ukazuje, že nejnižší nabídková cena ve výsledku znamená pouze další komplikace a další náklady. „Drahá“ profi firma je tak často to dlouhodobě nejlevnější řešení. Opravená věc funguje jako nová, na dalších 15 let je hotovo a tedy se ušetří za opakované opravy.
Lidé ve výboru
Dostávám se k bodu hned z úvodu. Do výboru jsou nejlepší mladí lidé, hned po škole. Já měl ve 26 letech s červeným diplomem z Univerzity Palackého tolik energie a znalostí, že jsem tohle všechno z celého výboru dělal sám.
Proto i dnes, kdy končím po 13 letech v SVJ a po 13 letech ve Spolku, doporučuji mladé 26 leté inženýry nebo magistry. Znají technologie, znají moderní svět, vědí, že zámek z roku 1979 je opravdu velmi špatný a dá se vylomit šroubovákem. Já se svými 110kg (185cm výšky) se o ty dveře z roku 1979 jen opřu a už se otevřou. I když jsou uzamčené na dva západy. FAB z roku 1979 je starší než já. Dveře z papíru jsou starší než já. Já těmi zamčenými dveřmi prostě projdu i bez klíče.
Tolik tedy mé shrnutí 31 let praxe v SVJ a Spolku. Budu moc rád, když tento text někomu pomůže. Také stárnu a rád bych bydlel v domě, kde budou technologie (zámky, dveře, požární bezpečnost, statická bezpečnost) z roku 2025 a nikoliv z roku 1979. To bylo staré už když jsem se v roce 1981 narodil a nejpozději 1.1.1990 se to mělo vyměnit za západní nekomunistické technologie.