Down to the rabbit hole

Ok, I am in this fucking rabbit hole now. Look at this. His voice! This is the Danish Orchestra’s fault. Oh my god this is amazing! It’s like 3 o’clock for god sake. Sleepless night. Thanks. I don’t even care about language. Holy shit. This whole Pentatonix group. Mitch especially.

Připadám si jak z jiné planety. Fajn, začalo to nevinně, Reactions to Danish Orchestra. To jsem si fakt myslel, že to je fake. Ok. Tak jsem si našel kdo všechno to dělá. A narazil jsem na tohodle borce, se kterým už trávím každou noc poslední týden. (Ne, že by mi to nějak moc vadilo. ;-)) Ok, nezná Collinse? Jako fakt? Hmm.

No, takže jsme se s Doggem proposlouchali až sem (projel jsem jeho celej playlist, kde je asi 200 tisíc videí na písničky, co znám a neznám). Tohle je vtipný. Neznal jsem, dík bro.

Takže jsem se proklikal až na tohodle borce s high end Sennheiserama a Rode mikrofonem a tehle (asi producent – edit: tak už víme co dělá – jo, už to dává smysl) nezná Sound Of Silence? Jako fakt? Mimochodem, to jeho intro chci. Tu scénu chci. I kdych to měl měsíc nonstop malovat v Blenderu, to chci. A objevil jsem Disturbed, což mě docela znepokojuje. Proč jsem to neznal?

Jo a tady Mr. Lboyd z fleku vystřihl dokonalý popis příběhu sound of silence. Aniž by věděl, od koho to je a kdy to bylo napsané. Šílený.

Ok, potom jsem narazil na White Guy First Black Cookout Reactions. Tohle je jedna z milionu. Ok. Hmm. Týden sleduju reakce od afroamíků a vůbec ničemu nerozumím (co jsou to Jordans? Proč jsou boty tak strašně důležitý? Grrrr.). Tenhle dvoumetrovej bílej týpek taky neví jak se tam dostal a perfektně si to užil. Wait a minute?

Tak jsem se stavil zpět k Doggovi. Tam už to znám. A narazil na tohle a říkám si co to jako je:

Jak si vůbec může nějakej malej teplej týpek vůbec dovolit přezpívat Mercuryho a ještě v tom být lepší? No a potom už to jelo. Pentatonix. Pusťe si cokoliv. Třeba tohle.

Tak jsem přemýšlel, jestli taky musím být černej, abych tohle mohl všechno sledovat. Vidle mi do toho hodil Sokol, se svým příšerným přístupem k autorství divadelní hry. Takže barvy na boty zase schovám. A ne nemusím. Je to totiž ÚPLNĚ JEDNO.

No, takže jsem tady, kdy se borec s nejhlubším hlasem co jsem kdy slyšel, rozpláče nad nejvyšším mužským hlasem, co jsem slyšel. Fajn, dík, nejsem sám.

A potom mi to došlo. Stejně jako všichni lidi z těchto videí. Sedím před monitorem, mám na uších high end Beyerdynamics zapojený do Rolandu a poslouchám tu nejlepší hudbu, co jsem kdy slyšel. Akorát u toho nemám kameru. To je jediný rozdíl. A moje reakce, kdyby tady byla kamera, vypadá nějak takto:

A nechci jít spát, protože se nechci probudit do české reality, kde nic nejde vyřešit. Nikdo už ani nepředstírá, že něco řeší. Kde nejzásadnějším problémem před volbama je to, co kdo má mezi nohama a co s tím dělá a s kým. A jakou má barvu a jestli náhodou sem pustíme někoho, kdo nás žádá o pomoc.

Můžeme to prosím přestat řešit? Můžeme žít naše životy s radostí? Třeba z hudby? Nebo prostě obyčejného lidského humoru? Musíme opravdu dělat i z výběru barvy oblečení pro děti problém? Je tak těžký si uvědomit, že duha je prostě jenom duha a nemá to žádnou postranní myšlenku?

Poslední týden jsem prožil s nejvtipnějšími lidmi (spolu, 20tis km od sebe) a tou nejlepší hudbou, co jsem v životě slyšel. A že jsem toho už slyšel. Mimochodem, tu cover verzi Bohemian Rhapsody zpropagoval i Brian May – to je, mimo jiné, jeden astrofyzik z UK (víte co vznikne, když spolu dáte grafického návrháře, biologa, elektrotechnika a astrofyzika?). Ani na sekundu mě nenapadne řešit cokoliv jinýho. Jsem technik, zajímá mě, co mají za výbavu. Někdo Beyery, někdo Sennheisery, někdo něco obyč. Prosím. Fakt se na to zkusme vykašlat.

Takže ano, už chápu, proč mají všichni tihle lidi, i pan Lboyd, high end výbavu a proč takto reagují a u toho se natáčí. Už tomu rozumím. Až na to natáčení to mám vlastně stejně.

Tohle byl jeden z nejintenzivnějších týdnů mého života. Ve společnosti se řeší totální kraviny. Už jsem to hodil za hlavu. Je mi úplně jedno, co se s těmi lidmi stane. V práci jsme na sebe nepříjemní, protože některé provozy pravděpodobně nepřežijí do jara a my možná taky ne. A potom přijdu domů, zapnu počítač, zesilovač, a utopím se v reaction videích na nejlepší hudbu na světě, od lidí, kteří vůbec neví, že něco jako ČR vůbec existuje. Prostě se baví hudbou, reakcemi na ni. A dělají to sakra dobře. Díky moc.

A jestli ještě jednou někdo bude mít problém s barvou něčí kůže, s tím, koho má a nemá mít rád, co si může nebo nemůže dělat se svým tělem, nebo bude prostě mít jenom blbé poznámky na délku mých vlastů (protože borci přece dlouhé vlasy mít nesmí), tak po něm hodím těch svých 130kg masa a kostí. Fakt mě tohle sere. Od roku 2015 se v této zemi řeší pouze a jenom totálně nepodstatné kraviny.

Pojďme to změnit.

Prosím.