Na hromadu nápadů, jak zničit tak krásné umění, jakým jen hudba může být, odhazuji další. Světe div se, není to ani další ochrana proti kopírování, dokonce ani proti přehrávání (takto postižená CD šla přehrát jen na jednom OS, hádejte na kterém), jedná se o ukládání dalších informací do signálu. Tedy ne na zvláštní stopu na kompaktu, ale modulovat přímo do hudby.
Autoři tohoto „nápadu“ se chlubí tím, že jejich CD je plně podle ISO 9660, tedy opět může legálně nést nápis Compact Disk Digital Audio, na rozdíl od jiných (zdravím ?cactus?). Je to sice pravda, ale hudbě to uškodí a, bohužel, kaktusem napadené CD bude ve výsledku hudebně věrnější.
Jak to má fungovat? Úplný popis modulace do hudebního signálu není znám, má se prý jednat o posun mezi levým a pravým kanálem. V praxi se pak změní prostorové vnímání skladby. Lidský mozek vyhodnocuje polohu zdroje zvuku podle časového rozdílu mezi levým a pravým uchem (mimo jiné).
Takže zvuk může oscilovat mezi levou a pravou stranou a podobně. Podle dalších prosáknuvších zpráv se má jednat o neslyšitelný zásach do signálu. To vyvrátila další zpráva. Informace prý nebude zničena běžnou kompresí. Pokládáme-li za běžnou kompresi MP3 192kpbs, kde je komprese dobře slyšet, „neslyšitelný“ zásah bude zřejmě dost zásadní.
Dále, podle autorů by se sem mohli ukládat obrázky kapely, texty písní, atd. Není tu od toho, náhodou, booklet?
Abych jen nekritizoval, pokud je třeba, z mě neznámého důvodu, uložit do signálu informaci, proč nevyužít nejnižší bit, jak je tomu u některých algoritmů vkládajících vodoznak do obrázku? Připouštím, počet hudebně aktivních bitů se sníží na 15, ale pokud si uvědomíme, že váha bitů roste exponenciálně, tak během běžné nenáročné hudební produkce je mezi hodnotou samplu 43561 a 43562 rozdíl nulový. Využitelné místo: přibližně 40MB/CDDA. Takto navržená metoda by samozřejmě nepřežila kompresi.